Máme odvahu na svobodu?

0
1187
businesswoman climbing steep mountain hanging on rope
- reklama -

Mojí prací je s lidmi mluvit a naslouchat jim. Když si s lidmi povídám a cítím, že jim tato otázka pomůže, tak se ptám „Kdo jsi?“. Zkuste se zamyslet i Vy sami, co byste odpověděli. Často dostávám odpověď po dlouhém odmlčení „no já jsem já“ a řeknou své jméno. Zdánlivě jednoduchá otázka se mění v pocit nedostatečnosti, že nedokážu říci, kdo jsem. Ta otázka je směřována pro daného člověka, aby si na ni odpověděl. V životě jsem si ověřila, že pokud jsem si nebyla vědoma toho, kdo jsem, a neujasnila si, co chci, vždycky se našel někdo v mém okolí, kdo přesně věděl, co je pro mě to nejlepší. Možná máte podobnou zkušenost. A pokud ten někdo je pro nás dostatečná autorita, můžeme prožít kus života v plnění očekávání někoho jiného. Ale hlavu vzhůru, můžeme to změnit.

Pokud si uvědomíte, co chcete, dejte si vzápětí otázku: „A jak si to přidám do života?“ „ Jak chci, aby to vypadalo, aby se mi ten stav líbil?“ Těmito otázkami jdete více do hloubky a začnete se více zamýšlet, a tím si i své cíle a touhy více uvědomovat.
Faktem však je, že je naprosto pochopitelné, pokud jste takto dosud neuvažovali. Tyto otázky si běžně nepokládáme. K vedení tohoto vnitřního rozhovoru sami se sebou jsme totiž nikdy nebyli vedeni. Víte, jsem ráda, když si dovolíme představit si ideální stav, jak by to v životě člověk chtěl mít. Můj mentor mi vždycky říkal, že 90 % všech plánů skončí tím, že se neposunou do implementační fáze. Ano, možná rádi přemýšlíme a sníme, a mnohdy u těch snů zůstane. Bohužel pro nás, protože nikdo nás neudělá spokojenějšími, než my sami. Jsme to my, kdo máme největší kompetenci se udělat spokojenější. Je to o naší odpovědnosti k sobě samotným. Zamysleme se nad otázkou, co pro nás znamená slovo odpovědnost. Lidé, s kterými hovořím, velmi často vnímají toto slovo jako zodpovědnost vůči někomu.

A tady se dostávám k zamyšlení, proč dříve myslíme na potřeby někoho jiného, než na ty svoje, a vypěstovali jsme si silnou odpovědnost vůči jiným, a sebe máme na druhé koleji. Tady uvedu příklad, na kterém si lze uvědomit, že to máte stejně jako hrdinka, která v letadle při poklesu tlaku v kabině letadla nasazuje dýchací masku dítěti, které sedí vedle ní, pak pomáhá lidem kolem sebe, ale když letadlo přistane, najdou ji bez kyslíkové masky. Pomohla všem ve svém okolí, ale na záchranu sebe ji nezbyl čas. Není to náhodou nejčastější výmluva? „Teď na to není správný čas. Teď se do toho nemůžu pustit, jsem v časovém presu.“

Nastal čas přijmutí odpovědnosti. Ujasnit si, zda jsem ve svém životě oběť, nebo tvůrce. Nic není černobílé, ale jde o uvědomění si, na kolik procent jsem v životě tvůrce a na kolik procent jsem ještě oběť. Nemusí být ani od věci uvědomit si, ve kterých oblastech, nebo při čem se chovám jako tvůrce a kdy ještě jsem v pozici oběti. Oběť je ovládána svými myšlenkami, vnějším okolím, přizpůsobuje se ostatním. Oběť si neustále stěžuje na lidi, nebo na své okolí. Oběť manipuluje, nikomu nevěří, chce mít vše pod kontrolou. Má obavy a strachy. Také často hodnotí a posuzuje ostatní, jak by měli vypadat, co by měli dělat. Soudí lidi. Zajímá se o své okolí, poukazuje, pohoršuje se, odvádí pozornost od sebe. Řeší ostatní, aby se náhodou nemusela zaobírat sama sebou. Rychleji vidí chyby na ostatních, než u sebe. Oběť tak nějak dělá, co se od ní očekává. Jsme obětí toho, jak chceme, aby nás vnímalo okolí a vidělo, jak jsme skvělí. Záleží nám na tom, abychom byli součástí smečky, a proto se zavděčujeme a děláme to, co se od nás čekává. Proto často říkáme lidem ano, i když vnitřně chceme říci ne. Přestáváme myslet na sebe, co chceme my, a místo toho děláme to, co se od nás očekává. V tomto stavu můžeme žít několik let. Dokonce si začneme i omlouvat, proč toto chování neopustíme. Čím jsme inteligentnější a kreativnější, tím náš mozek vymýšlí stále lepší výmluvy pro nás samotné a proč je pro nás dobré nic neměnit.

- reklama -

Tvůrce to má v životě jinak. Ten se inspiruje, sní a jedná. Ano, on jedná a tvoří si svoji realitu. Je odpovědný za to, co má, ale i nemá. Tvůrce si nestěžuje, snaží si vytvořit podmínky, aby žil podle toho, co chce on. Žijeme v době mnoha změn, a mnoho z nás v populaci změnu nemá rádo. Tím, čím teď procházíme, je změna, která tu v historii nikdy nebyla, nemůžeme si z ničeho vzít příklad. Zastavili jsme se – nuceně díky opatřením,
a mnoho lidí se chce vrátit opět do toho koloběhu do svého rytmu. Vyšší moc nás zastavila, ale my přesto chceme rychle zpět do práce, která nás už dávno před tím nenaplňovala, chceme se scházet na kávu s lidmi, kteří nám nemají co říci. Možná se cítíme i provinile, že jsme se zastavili, že nepracujeme, že za námi nejde vidět výsledek práce. Ale není to právě ta šance, která tu nikdy nebyla, se zastavit a rozmyslet se, co chci dál ve svém životě dělat? Co mi dává smysl a u čeho cítím vášeň?

Kdy jindy než nyní. Máme možnost být svobodní. Slovo, které dokázalo v minulosti vyburcovat k revoluci. Máme však odvahu na svobodu? Osvobodit svou mysl a pustit se do něčeho nejistého, ale přesto tak pro naši mysl lákavého? Nebo je nám lépe být nesvobodní, a tím pádem mít tu možnost si zoufat, stěžovat si. Volba je na každém z nás.
Čeho se držím já osobně, je to, že jsem si uvědomila, na kterých hodnotách mám postavený svůj život. Co je pro mě v životě důležité. Zkuste si pro sebe říci pět svých hodnot. Když se dostanete do situace, kdy jste naštvaní, rozzuření nebo naopak zklamaní, řekněte si, čeho jsem v té situaci měl málo nebo naopak moc. Necítili jste tam například upřímnost, rovnost či pravdivost. Tak vám někdo porušil právě tyto vaše hodnoty, a vy vyvádíte, zlobíte se. Tak z vás někdo chtěl v té situaci udělat oběť. Není dobré být obětí, tak jak ze situace ven?

Možná jste už za svůj život zjistili, že lidé se kvůli nám nemění, to my musíme změnit komunikaci s nimi a dostat se do polohy tvůrce. Jak to udělám? Tím, že začnu měnit komunikaci s těmito lidmi. To, že někdo zkusil z nás udělat oběť, se nám bude dít celý život. Důležité je se tomu umět bránit. Účinnou obranou je autentická komunikace s těmito lidmi. Nenechat se v situaci, která je emočně vypjatá, přemoci obvyklými svými vzorci chování. Pro někoho to je ústup či vyhýbání, pro některé kompromis či konfrontace. Možná to máte podobně, že vás napadne správná odpověď až poté, co jste v klidu. To je ono, v klidu náš mozek vyprodukuje chytré věci, a možná byste byli i vtipní. Znáte to, jak si říkáte „Jo to jsem mu měla říci“, ale už je po situaci a my jsme naštvaní, že jsme prohráli. Nezoufejte, nejste první ani poslední, máme to tak všichni, pod stresem nás nic nenapadne. Dá se tomu čelit, a vřele doporučuji se naučit slovní sebeobranu. Více o ní bude řečeno 3.-7. března na workshopu. Tak jak tedy komunikuje tvůrce? Tvůrce se ptá
a je v pozici, kdy zjišťuje od komunikačního partnera jeho postoje a důvody. Až zjistí informace, tak o svém stanovisku a postojích k dané situaci informuje. Musím říci, že se mi osobně v praxi tento postoj vyplácí. Když mě někdo tlačí do něčeho, co nechci, tak říkám „Nemám z toho, co říkáte dobrý pocit“. Popisuji, jak ta situace na mě působí a komunikuji to. Přijímám odpovědnost, za vše, co v dané situaci dělám, ale i za to, co nedělám.
Hledejme tedy vlastní autentickou cestu pro život. Kdy jindy než teď. Ale pokud se nevydáme na cestu hned zítra, buďme k sobě laskaví. Být v postoji svobodného tvůrce není procházka růžovou zahradou zalitou sluncem. Přijdou různé zkoušky a pokušení, ale také různé kompromisy, někdy i výčitky, a myšlenky uhnout z této cesty. Proto je úplně v pořádku, když si na tuto cestu vezmete průvodce. Je třeba se vzájemně propojit a inspirovat se.

Kateřina Dudková – coach, pomaga wykorzystywać swój potencjał i znaleźć własną, autentyczną drogę w życiu.

Kateřina Dudková – lektorka/coach, pomáhá nalézt svůj vlastní potenciál a vlastní autentickou cestu pro život.
Tel.: + 420 608 384 003,
e-mail: katerina.dudkova@atlas.cz
www.katerinadudkova.cz